David Lynch chtěl vytvořit TV seriál, který měl být zcela odlišný od jiných. Televizní společnost se vyjádřila, že je ochotna překročit rámec svého běžného vysílání. Proč by to tedy nemělo vyjít?

OD STARÉHO PŘÍTELE

Bylo to během jedné březnové noci v Hollywoodu, kdy David Lynch natáčel dvouhodinový pilotní pořad o svém, téměř dokončeném, filmu "Mulholland Drive" pro společnost ABC. Lynch, spisovatel a režisér, si rukou projel kštici svých šedivých vlasů a udělal několik nervózních gest na Jasona Collinse (speciální efekty). Protetické tělo bylo příliš... odulé, nejspíš. Michael J. Anderson, jenž je trpaslíkem, hrál roli mysteriozního televizního magnáta Mr. Roque. Lynch ho nechal stát na dřevěném kolečkovém křesle, přičemž měl přidělané pěnové nohy a silikonové paže, takže se podobal normálnímu muži. Normálnímu, až na jeho neobvykle drobnou hlavu. "To je mužova hlava!", Lynch radil Collinsovi, jenž zíral do prázdna. "Je to mužova hlava!"

"Musíte se poddat nejasnostem Davidova vidění", řekl mi Collins o dvě noci později, když se vracel do filmového ateliéru Paramount Studios s protetickými údy, jejichž klouby byly ztenčené a hranatější. "Krásné!", prohlásil Lynch, když prozkoumával aparát pod světlem tisíciwattových žárovek na obrovské zvukové scéně. "Bude vypadat perfektně, přirozeně - ale paralyzovaně. Dobrá práce, kamarádíčku!"

Bylo půl druhé v noci. Anderson seděl na kolečkovém křesle, postaveném na malém kancelářském nábytku. Náhle si stoupl a jeho hlava se vynořila za klopami dvakrát tak velikého vycházkového obleku. Světlo, formované do tvaru odsávače par, se nad ním vznášelo jako přízrak, kobaltově modrá lampa zářila na stole, hnědé draperie zakrývaly stěny. Střídmost celkového uspořádání nábytku je Lynchovou obchodní značkou; draperie jsou známým exponátem v jeho galerii obsedantních motivů, zahrnujících mj. různé nepravidelné modré předměty, parohy, žlutá silniční označení, blikající svíčky, detaily nalíčených ženských rtů, dlouhé výkřiky do telefonů a zvuky bzučáků a páry.

"Cítím se tak, jako bych měl natáčet nějakou scénu z kosmu", zamumlal imobilizovaný Anderson, když ho produkční asistent krmil kousky kuřecího "satay". Potom se podíval nahoru na Lynche a zeptal se ho: "Odkud dostávaš své nápady?" Režisér se přátelsky zasmál, ale neodpověděl. "'Nikdy nemysli na to, odkud dostávám nápady'", pokračoval Anderson, napodobujíce Lynche, neboť to byl jejich společný starý vtip. Před devíti lety hrál Anderson tajemného tancujícího trpaslíka, objevujícího se ve snech agenta Dale Coopera v "Twin Peaks" - úspěšné show na kanálu ABC, kterou však po rychlém vzestupu čekal stejně rychlý pád. Anderson tvrdí, že se mu nikdy nepodařilo přimět Lynche, aby mu vysvětlil, co znamená ona postava trpaslíka. "Davidova práce není vědomě logická", říká, "ale ucelenost na nevědomé úrovni je nevyhnutelná - téměř proti vaší vůli."

Americkým divákům se líbil zmatek a ohromení. Jejich nadšení pro kymácející se semafory a uštěkanou dospívající mládež, jednorukého démona a dvojsmyslné narážky v souvislosti s třešňovým koláčem v Lynchově seriálu napomohlo vzniku nekonvenčním televizním seriálům, jako např. "Northern Exposure" nebo "The X-Files". Avšak nic se nepřiblížilo originalitě tak, jako "Twin Peaks". Steve Tao, víceprezident dramatického programování společnosti ABC mi řekl, že "'Twin Peaks'" byl jako mladý rockový zpěvák, který zemře při letecké havárii - brzký odlet vytváří ještě větší hlad a touhu. Doufáme, že tento hlad utišíme seriálem 'Mulholland Drive'".

Andersonova drobná hlava, vynořující se z velkého obleku, vypadala děsivě - jako křičející dětská hlava, vykukující z otcova obleku ve filmu "Eraserhead", který byl prvním a nejpodivnějším Lynchovým filmem: oba obrazy vyvolávají prvotní úzkost. "Lidé jsou schopni přeskočit do jiného způsobu myšlení", říká Lynch. "Přeskokový mechanismus zrezivěl a usnul, zvláště pokud se díváte jenom na televizi, ale je v každém z nás. ABC mi jenom musí věřit, že na to lidé budou reagovat."

Ve tři hodiny v noci byl Lynch konečně připraven točit scénu s trpaslíkem, v níž manažer televizního studia, jehož hraje Robert Katima, vysunuje interkomunikační zařízení (intercom) ven z kanceláře pana Roqueho a ptá se na instrukce. Anderson má říci jen dvě slova: "Tedy?" a "Ano?". Jediné instrukce, které mu Lynch poskytl, byly: "Okay, jsi skála. Nezapomeň, jsi skála." Lynch však natáčel dialog z vnějšku Roqueho prosklené kanceláře, takže vizuálním centrem scény byl intercom ve tvaru zastaralého tranzistorového rádia. Potom se Lynch zeptal: "Můžeme trochu osvítit i Roberta?" Náhle se Katimův obličej, osvětlený bodovým reflektorem, odrazil ve skle, plynouce jako duch v rámu. A když Lynch navrhl, aby se lampa nad panem Roque postupně rozjasňovala a potom nakonec zhasla, vyčaroval tak strašidelný obraz odlehlosti a dávnosti moci.

"To byla senzace!", řekl Lynch a šklebil se přitom.

Mark Cotone, režisérův asistent, souhlasil. "Tohle je nyní můj oblíbený záběr, pane!"

Michael Polaire, Lynchův producent (line producer), stál deset kroků za rozradostněnou skupinou filmařů. "Je to skvělé," prohlásil opatrně, "ale je to nevhodné pro ABC - budou si pravděpodobně myslet: Co to sakra je? Televizi teď zajímá rychlost a kousavé dialogy. Je to pro lidi mačkající dálkový ovladač. Devět let po 'Twin Peaks' bude zajímavé vidět, jestli diváky chytne něco tak malířského a..." Nedařilo se mu najít eufemismus, tak jen pokrčil rameny: ...a pomalého."

Koncem srpna jel David Lynch svým Mercedesem 1971 do Century City, aby tam nabídl "Mulholland Drive" presidentce ABC Entertainment Jamie Tarsesové (v současnosti již nevykonává tuto funkci, neboť rezignovala) a jednomu z jejích zástupců Steve Taovi. Oba řídící pracovníci byli v receptivní náladě: "Už jenom samotný titul se nám opravdu líbí", řekl mi Tao. "'Mulholland Drive' Davida Lynche!" Tao a jeho kolegové byli nadšeni vyhlídkou na seriál, který čeká úspěch. Nebude to jen další kopie trháku "Friends". Jak prohlásil Tao: "Upřímně řečeno, v televizi je příliš mnoho stejných pořadů. Televizní vysílání Davida Lynche bude vyčnívat. Mohla by to být jedna z těch velkých událostí - jako např. rozhovor Monicy Lewinské s Barbarou Waltersovou - prostě něco, co lidi přivede ke společnému sledování obrazovky. Pokoušíme se vytvořit televizní setkání."

Schůzka začala tak, že Lynch seděl na obrovské béžové pohovce, popíjel černou kávu (denně vypije tucet takových šálků) a hleděl na čtyři televizní monitory, které byly v místnosti. Tony Krantz, Lynchův přítel a produkční partner, potom nahlas přečetl první dvě stránky Lynchova treatmentu:

EXTERIÉR, NOČNÍ HOLLYWOOD HILLS, LOS ANGELES. Tma. Vzdálené zvuky silniční dopravy z dálnice. Potom bližší zvuk auta - jeho přední světla osvítí oleandrový keř a údy eukalyptového stromu. Potom se přední světla stočí - a jasně ozáří značku s názvem ulice. Na značce je napsáno "Mulholland Drive". Auto za značkou odbočí a slova na značce opět upadnou do temnoty.

Krantz dále popisoval, jak černý Cadillac (limuzína) zajel ke krajnici a řidič namířil zbraň na krásnou brunetu, sedící na zadním sedadle. Hned nato vidíme, že se proti nim blíží dvě auta, závodící do kopce, a slyšíme výkřiky mladistvých. Jedno z aut narazí čelně do limuzíny. Žena se vypotácí z vraku, a těžce omráčená se vydá dolů, směrem k Hollywoodu.

Krantz nacvičoval toto čtení již předtím s Lynchem. Pokoušel se prodat představy a dojmy s tím, co on sám nazývá "jemné dramatické důrazy". Krantz, jemuž je čtyřicet let, je synem novelistky Judith Krantzové, nosí elegantní polovysoké boty a saka s asymetrickými knoflíky. Preferované spisovatele zdraví prostořece: "Hej, superstar!" nebo "Co se rýmuje s /zde vaše jméno/? Báječné!" Využívá schopností těchto lidí jako spolupředsedající a C.E.O. společnosti Imagine Television, produkující např. "Sports Night" a "The PJs" ve společném podniku s Walt Disney Company (rovněž vlastnící ABC).

Když Lynch v roce 1990 pracoval na "Twin Peaks", zmiňoval se Krantzovi o "Mulholland Drive" při jejich společné večeři v hollywoodské restauraci Muse. Nyní si onen moment připomněli; vzpomínali, jak tenkrát psali na papírový ubrousek. Krantz předtím pracoval jako televizní agent, známý tím, že "skompletoval" "Twin Peaks" - což znamená, že sestavil tvůrčí tým - připevnil ubrousek na svoji ledničku a dobíral si Lynche.

U Lynche však mezitím vyvstávaly vážné pochyby o televizi. "S celou tou komercí a jejím hrozným zvukem a obrazem," řekl nedávno, "je televize vtipem, opravdu." Začátkem devadesátých let ABC neočekávaně zrušila situační komedii "On the Air", na jejímž vzniku se Lynch spolupodílel. Lynch potom zlostně pomaloval překližku slovy "UŽ NIKDY NEBUDU PRACOVAT PRO TELEVIZI". Během posledních let vytvořil pouze jeden film, nevalně přijatý "Lost Highway", a zdálo se, že byl naprosto šťastný, když maloval, skládal hudbu a pracoval ve své domácí stolárně.

Avšak Krantzovo nadšení vysoce kvalitním televizním vysíláním bylo nakažlivé. Producenti pravidelně opakují takové "tonysmy", jako např. "Můžeme explodovat v plamenech nebo pohasnout v plamenech, ale chceme být v plamenech". Nakonec přesvědčil Lynche, aby pokračoval s "Mulholland Drive", přičemž zdůrazňoval, že televize je jako médium Šeherezády, vyžadující nekonečnou improvizaci. "Tony věděl, že se mi nikdy nelíbilo lámat filmové scénáře v půlce", říká Lynch. "V seriálech můžete udržovat začátky a prostředky a věčně tak rozvíjet příběh."

Při setkání v kanceláři J. Tarsesové, Krantz uvedl scénu během deseti minut a potom Lynch pokračoval. S cigaretou American Spirit věčně v puse, blafujícím obličejem ošlehaným větrem a neměnným oblekem (bílou košilí zapnutou ke krku, starým černým svetrem a kalhotami z bavlněného kepru) by Lynch potřeboval ještě rozevlátý šál, a byl byl věrnou kopií letce. Nyní je mu padesát tři let, opepřuje svou řeč slangem ze Saturday Evening Post: "Holy jumping George!" a "Wow-wee, Bob!" a "Budu proklet". "David je přímo ze čtyřicátníků", říká Lynchova filmová editorka a dlouholetá společnice Mary Sweeney. "Má velké ruce, zasněnost, a je zachycen v cyklu vzpomínek, jak se vracel zpět do Montany se svým dědečkem Austinem Lynchem - obrovský volant sevřený koženými řidičskými rukavicemi, pomalý zvuk kol. Stejný pocit má o Los Angeles, což je znakem tohoto filmu - je cítít minulost, vistárie a zasněnost." Avšak tato sluncem poskvrněná nostalgie odpovídá jenom části Lynchových snů. Zbytek zahrnuje takové temné scény, jako když Dennis Hooper nasává z plynového inhalátoru ve filmu "Blue Velvet" a kňourá: "Baby chce šoustat!".

Lynch vysvětloval, že Rita, brunetka z limuzíny, se dostane k bytovému komplexu a nese pouze kabelku se stodvacetipěti tisíci dolary a modrým klíčem. Je postižena amnézií, spřátelí se tam s elegantní blondýnkou Betty, která právě přiletěla z Kanady a má se stát filmovou hvězdou. Betty se pokouší pomoci Ritě vzpomenout si, kdo vlastně je - právě když policie a Ritiny méně přátelští pronásledovatelé ji začínají hledat.

Potom Lynch přestal a konečně uhasil svou cigaretu. "To byla nejlepší možná nabídka, kdy už jen tak tak sedíte na okraji židle", řekl Steve Tao později. Malý, zčásti holohlavý, pětatřicetiletý Tao, nosívá černé košile a malé černé brýle a má systematickou a ukázněnou mysl. "Pamatuji se na děsivost této ženy v té hrozné, hrozné bouračce, a jak nás David znepokojuje představou, že ji někteří lidé pronásledují. Nejenže má potíže, ona sama je problém. Samozřejmě jsme se zeptali: 'Co se stane potom?', a David pronesl: 'Musíte koupit mou nabídku, než vám to dopovím'". A to televizní společnost udělala.

Pokud je "nabídka" scénáře úspěšná, je obvykle k dispozici několik set tisíc dolarů v peněžních prostředcích, určených na rozvoj filmu. Společnost ABC však byla tak nedočkavá, že k natočení neobvyklého dvouhodinového pilotního pořadu okamžitě zvýšila cenu na čtyři a půl milionů dolarů. Filmová společnost Disney's Touchstone později přispěla ještě dvěma a půl miliony dolarů, čímž se celkový rozpočet zvýšil na sedm milionů. Ovšem s podmínkou, kterou Lynch jen nerad přijal, že nafilmuje extra stopáž, jež bude použita jako "uzavřený konec". Disney's Buena Vista International chtěla později kompenzovat peníze společnosti tím, že uvede při premiéře v Evropě delší verzi.

"Nabídka" "Mulholland Drive" byla velmi neobvyklá. A to nejen proto, že byla mučivě krátká, ale protože Lynch upřímně sdělil svůj záměr vytvořit seriál sui generis (tj. zvláštního druhu - pozn. překladatele). Většina televizních pořadů je prodána v návaznosti na předchozí hity a cílena k propagační demografii. Joss Whedon, tvůrce hitu "Buffy the Vampire Slayer", vzpomíná: "Prodali jsme 'Buffyho' jako když se 'The X-Files' sejde s 'My So-Called Life'. Líbilo se jim to, protože 'The X-Files' byl velký hit, a protože dětské publikum kupuje spoustu sraček."

Televize je bašta tradice. Susanne Danielsová, prezidentka zábavy ve WB mi řekla: "Jedním z důvodů, proč jsme koupili 'Buffy the Vampire Slayer' bylo to, že jsme předtím mluvili o 'Kolchak: The Night Stalker'; o tom, jak to bylo strašidelné a zábavné zároveň, no a chtěli jsme to zopakovat." Peter Roth, prezident společnosti Warner Bros Television, říká, že často prochází televizními nostalgickými seznamy a zaškrtává si pořady a show, které by mohly být úspěšně přepracovány. Roth pyšně vzpomíná na svůj úspěch u společnosti FOX: "Zakroužkoval jsem si 'Kolchak' a poté jsem obědval s Chrisem Carterem. Z oné konverzace při obědě vzešlo 'The X-Files'. Všechny nejlepší pořady a show z první desítky jsme už někdy předtím viděli. Fígl je v tom, že se to musí předělat a zmodernizovat, abychom vytvořili nový hit. 'E.R.' bylo vytvořeno na základě podobností s 'Medical Center'. 'Ally McBeal' vznikla podle 'The Mary Tyler Moore Show'".

Potřeba recyklovat je tak veliká, že je přehlížen komerční potenciál materiálu, který je skutečně nový. NBC, CBS a Fox odmítli "The Sopranos", jenž se stal obrovským hitem na HBO letos na jaře. "Největším problémem televizních společností je", říká Dean Valentine, prezident a C.E.O. společnosti United Paramount Network, "že pod tlakem reklamních společností, jenž je pochopitelný, se všichni ženou za co největším demografickým pokrytím. To je důvod, proč je mnoho seriálů a show typu urbanizovaného seriálu 'Přátelé /Friends/' o bohatých, sedmadvacetiletých yuppie v černých pletených blůzách. Většině Američanů však tato představa nevyhovuje, a tak zanedbávají sledování kabelové televize."

V rychle se měnícím trhu je staré pravidlo o "spoléhání se na staré pravidlo" stále nejistější. Tři velké filmové společnosti, které v současnosti přitahují pozornost asi padesáti procent diváků, mohou celkem dobře směřovat k zastaralosti. Steve Bochco, uznávaný producent, který se podílel na vytvoření "Hill Street Blues" a "N.Y.P.D. Blue", říká: "Přirovnávám televizní společnosti k chlapíkovi, kterému vypadávají vlasy. Čím víc mu vypadávají, tim víc vymýšlí různé způsoby česání, aby to zamaskoval - 'Zastavujeme příliv'; 'Nikdo nedokáže to, co my'; 'Dostaneme se k více lidem, než kdokoli jiný'; 'Ve skutečnosti však vysilujeme své mozky'."

Filmové společnosti hledají takový megahit, jako např. "E.R.", jenž společnosti NBC vydělal více než pět set milionů dolarů. Avšak NBC třikrát odmítla "E.R.", než si objednala pilotní film. Po třiceti dvou letech ve filmovém průmyslu, Don Ohlmeyer, již vysloužilý prezident NBC West Coast, připouští: "Aby byl nějaký pořad průlomovým hitem, musí v tom být nějaké kouzlo, které očaruje diváky. Ale nikdo neví, co to je. Nikdo to k čertu neví..." Pořady, které neuspějí, stojí filmové společnosti desítky milionů dolarů a velkolepé riskování často ztroskotá ještě velkolepěji. Takže všechny filmové společnosti otevírají své peněženky, aby si vsadili na černého koně, jako to např. udělala společnost ABC s "Mulholland Drive". Napětí takových "sázek" je zjevné. Jak mi řekla Jamie Tarsesová: "Toto je strašná doba v televizi."

Čtvrtého ledna Lynch odevzdal devadesátidvoustránkový scénář pilotu společnosti ABC. Jako většina jeho filmů i "Mulholland Drive" byl koncipován jako excentrický film noir. Na začátku několik hrůzných smrtí a potom sbor žádoucích žen a bezradných nebo znetvořených mužů. Během předchozího nabízení si Lynch nechal tyto podivné muže pro sebe, protože, jak sám říká, Krantz se obával, že "by to mohlo překazit dohodu". Nejdůležitějším mužem v dokončeném scénáři je nervózní mladý režisér Adam, jenž je přinucen dvěma gangstery, aby do svého nového filmu obsadil konkrétní herečku. (Zdá se, že Adam zde zastupuje Lynche, známého svými obavami z kreativních zásahů jakéhokoliv druhu. Když Lynch žil s Isabellou Rossellini, zakázal, aby se v jeho domě vařilo, protože by pachy narušovaly jeho práci.) Adam zdemoluje gangsterskou limuzínu, potom nasedne do své stříbrné Porsche a odjede domů, kde najde svou manželku v posteli s údržbářem bazénů. Nalije růžovou barvu do manželčiny šperkovnice, je zmlácen oním údržbářem a nakonec musí přijmout radu od záhadného kovboje.

Betty se mezitím účastní konkurzu na jiný film, přičemž se tak hluboce vžije do své role, že ohmatává pochybného herce, jenž s ní zkouší roli. Jak Betty a Rita pátrají po Ritině skutečné identitě, narazí náhodou na rozkládající se mrtvolu. Kromě toho, najatý vrah jménem Joe nešťastnou náhodou zastřelí tlustou ženu za zdí. A dva kamarádi, Dan a Herb, se setkají při snídani v restauraci Denny's, aby prodiskutovali Danův opakující se zlý sen o tom, jak byl Dan vystrašen mužem, žijícím vzadu za restaurací, kde právě snídali. Pátrají vzadu za restaurací, když v tom náhle se objevivší vandrák s černým obličejem doslova vyděsí Dana k smrti.

Den po obdržení scénáře, Jamie Tarsesová a Stu Bloomberg, spolupředsedajicí člen ABC Entertainment Television Group, zavolali Tonyho Krantze a dali produkci zelenou. "Měli závrať pod silou vzrušení", vzpomíná Krantz. Steve Tao řekl: "Přečetl jsem ten scénář, jak nejrychleji jsem jen mohl - mohli jsme to celé vidět." ABC chtěla nakonec objednat sedm pilotních dílů na podzimní sezónu a televizní společnost už hledala prostor ve svém rozvrhu.

Vypadalo to, že seriál "Mulholland Drive" bude natočen.

Avšak v televizní společnosti byli znepokojeni obavami, jak zdánlivě nepropojené scény a postavy budou spojeny. Lynchovy scénáře, plné snových obrazů, nesvazují volné konce a nepřecházejí rychle k uzavření; místo toho přeskakují sem a tam a potom se přeruší, jako by otřeseny budíkem. Ačkoli tato podivnost stála na začátku prodeje, stala se rovněž příčinou obav. "Je zde velmi jemná rovnováha mezi zaujetím a zmatením divaků," řekl Steve Tao. Bloomberg a Tarsesová dva týdny po objednání pilotní epizody svolali asi dvacet lidí z televizní společnosti Imagine a Lynchovy produkční společnosti na pracovní poradu do konferenční místnosti společnosti ABC.

Při takovýchto "poznámkových" poradách se začnou přidělovat známky, analyzovat vše - od morálky filmových postav až po jejich účesy. Pokouší se objasnit motivaci a další zápletky: "Co je v sázce? Jaký oblouk postava vytvoří?". Také se ptají: "Bude to milostný příběh, bojovný tanec protivníků?" Většina z nich si myslí, že televizní seriály - na rozdíl od filmů, které jsou diváky aktivně vyhledávány - sledují pasivně unavení a nestálí diváci; a tak by se příběhy měly odvíjet rychle a jasně, problémy postav by měly vzbudit okamžité sympatie. "Tajemství spočívá v tom, že hlavní hrdina musí být vylíčený tak, že mu fandíte," říká Jamie Tarsesová. "A zbytek je na tom, jak to obléknete."

Tony Krantz považoval takové diskuse za normální a přátelské: "Na těch poradách chcete přijmout signály od kupujícího a činíte kompromisy, které je uspokojí, avšak neznamenají, že prodáte svoji duši ďáblu." Steve Tao mi řekl: "David s námi velmi spolupracoval. Měl jsem seznam dvaceti otázek, na něž reagoval takto: 'Neodpovím na to, ale je to dobrá otázka'. Další? 'Neodpovím na to, ale je to dobrá otázka'. Další? 'Znám odpověď, ale vy se ji teď nedozvíte'. Přinejmenším jsem věděl, že přemýšlel o našich obavách." Lynchovi se však toto přezkoumávání nezamlouvalo. "David je ochotný účastnit se něčeho takového jako porady, aby dal najevo ochotu spolupracovat," říká Mary Sweeneyová, "ale věří, že otázky ohledně motivace nejsou vhodné." Lynch sám říká: "Mnohdy jsem nevěděl, jaká je odpověď, a tak jsem to maskoval, abych je neznepokojil."

Co dělalo televizní společnosti největší starosti, byla poslední scéna - kamera slídí vzadu za restaurací Denny's a najde vandráka. "Přibližujeme se, až vandrákův obličej vyplní obrazovku," napsal Lynch. "Jeho obličej je zčernalý plísní. Jeho oči se otočí a zdají se být červené. KONEC." ABC se obávala, že tato scéna signalizuje, že Lynch se uchyluje do svého bláznivého světa trpaslíků, žen v radiátorech a mimozemských zrůd. Chtěli pracovat s kontrolovatelným a uzemněným Lynchem "Modrého sametu" a prvních dílů "Twin Peaks", ne s Lynchem jeho nejposlednějšího filmu "Lost Highway", mužem očarovaným sexem, násilím a paralelními světy. Tao se zeptal nervózně: "Jsou jeho oči svítivé? Je mimozemšťan?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne," odpověděl Lynch konejšivě. "Ve vandrákových očích se jen odráží neon. A s černou plísní kolem očí vypadají jen... přirozeně růžově."

Poté Lynchův producent, Neal Edelstein, prohlásil: "ABC se domnívá, že diváci jsou příliš hloupí na to, aby to chtěli zjistit, aby měli trochu surreální zážitek." Když jsem naléhal na Lynche, zda vandrákovy oči opravdu žhnuly jen díky odraženému neonu, pousmál se a řekl: "Nuže dobrá, možná i kvůli pár jiným věcem."

Když Lynch naznačil, že mezi Adamem a Betty bude milostný vztah, uklidnilo je to. Dále prohlásil, že během prvního roku se cesty Betty a Rity "zkříží": Betty bude vtažena do městské spodiny a Rita bude zachráněna. V odpověď na neustálé zdvořilé dotazy, Lynch slíbil, že po konečném odhalení Ritiny identity se otevře cesta k dalším záhadám. To byla další úleva pro ABC, jež nechtěla opakovat chyby seriálu "Twin Peaks". Když se seriál začal vysílat v dubnu 1990, "Twin Peaks" bylo hodnoceno 21,7, sledovanost byla téměř dvacet milionů diváků a kvóta účasti 33 (což znamená, že třetina všech televizí byla v tu dobu naladěna na seriál). Časem byl však seriál zrušen, neboť o rok později spadl na bodování 5,7 a kvóta sledovanosti klesla na 9. Po vyřešení ústřední záhady "Kdo zabil Lauru Palmerovou?" v patnácté epizodě (vrahem se ukázal být Bob, démon obývající tělo Lauřina otce), se zápletka vytratila. "David si byl vědom toho, že se sám zahnal do úzkých společně s Laurou Palmerovou," říká Tao. "Stále jsme si říkali, že už se to nesmí nikdy opakovat, protože chceme dlouhé seriály." Tony Krantz si rovněž dával pozor, aby Lynch nebyl příliš esoterický. "Když Twin Peaks dostalo během prvního roku čtrnáctou nominaci Emmy, Krantz prohlásil: "ABC se omylem domnívalo, že David a Mark (spoluautor seriálu Mark Frost) byli nezranitelní bohové, řídící tuto nezastavitelnou vlnu pop-kultury. Takže neměli problém, když se seriál začal odklánět od konvenčního vyprávění a všechno začalo být podivné."

ABC a Imagine se nestydatě držely Hollywoodské konvenční moudrosti: pokud chceš dosáhnout úspěchu s umělcem, vezmi cokoli, co činí toho umělce význačným a zvláštním, rozřeď to a přidej lžíci cukru. Brian Grazer, jiný spolupředsedající člen společnosti Imagine Television, mi řekl: "Televize by měla dostat to nejlepší z Davida, protože lidé chtějí originalitu v rámci konvenční struktury - pokud změníte strukturu i obsah, jenž může být někdy příliš originální, už tím míříte jinam."

Když se koncem února začal točit pilotní díl "Mulholland Drive", zavládlo nadšení po celém Hollywoodu. "Lidé se před námi plazí, jen aby byli členy spisovatelského týmu", prohlásil Neal Edelstein, Lynchův producent. "Je to pilotní díl". V březnu mi řekl Steve Tao: "Minulý týden jsme to předváděli reklamní společnosti, a už jen pouhá zmínka, že se David Lynch vrací zpět na televizní obrazovky, jim doslova vyrazila dech!"

Avšak ve filmové společnosti ABC stoupala nervozita. Ve stejnou dobu prohlásil Tony Krantz: "Steve Tao čte pravidelně deníky" - natáčení každého dne - "a říká: 'Oh, můj Bože, milujeme to, líbí se nám to'. Ale potom pronesl: 'Co je to? Co je to?' Poté, co viděl nějaká zakončení, řekl: 'Co to hergot je?'" (Týkalo se to konce scény s Modrou Lady a kouzelníkem v modrých plamenech.)

ABC se rovněž strachovala o tempo: rychlý scénář se zdál být ve srovnání s nafilmovanou částí trochu úmorný. Justin Theroux, který hraje Adama, uvažoval nad znepokojením filmové společnosti. "Uvědomil jsem si určitou souvislost mezi seriálem a reklamou", řekl Theroux. "Kdyby tam byl někdo, jak šoustá s kuřetem, ABC by to nevadilo - oni jen chtějí, aby se lidi dívali na komerci. V 'Ally McBeal' se na začátku mluví o žábě jako o domácím zvířátku a o masturbaci - hodně narážek, které okamžitě zaujmou vaši pozornost. 'Mulholland Drive' začíná sedmiminutovou automobilovou nehodou, a kolem se motá zmatená a omráčená hrdinka filmu. Jsem si jistý, že ABC si myslí, OK, právě jsme ztratili milión diváků."

Společnost nebyla spokojená ani co se týče výběru Lynchových hlavních hereček Naomi Watts a Laury Harring. Producenti obvykle sami vybírají nejméně z padesáti herců na každou hlavní roli, z nichž vyberou tři kandidáty. Ti poté čtou pro televizní společnost, přičemž producenti a výkonní pracovníci společnosti hrají společně s herci. David Lynch však obsazuje role jiným způsobem. Nejprve podrobně zkoumá herce na fotografiích a potom s nime vede pohovor. Nahlíží na herce jako na součást designu, často si vybírá neznámé herce se širokými a bezvýraznými obličeji.

"Televizní společnost může někdy respektovat umělce až příliš," řekl Tony Krantz, "a ABC to udělala, když se podřídila Davidovu výběru - bez šance vidět herce číst. Herečky vypadají fantasticky, mají talent, ale jsou trochu starší" - oběma je ke třicítce - "a ABC si myslí, že Betty je příliš ó-'stará bačkora' a že na začátku, po nehodě, je Rita poněkud "potrhlá".

Filmová společnost ABC přenášela své obavy na oddělení, zabývající se objektivitou materiálu. Chtěli po Lynchovy, aby předělal určité výrazy a scény (neměli jsme vidět mozek rozstřelený po stole, koberci a stěnách, atd.). Toto zvláštní oddělení bylo zvláště znepokojeno kuřáckými scénami (Lynch uvádí kouř a oheň do souvislosti s magickou podstatou). Společnost si vyžádala, aby postavy, které kouří, měly suchý kašel. Lynch musel tedy předělat scény s Adamem.

Lynch poté trávil čas mixováním soundtracku pro pilotní díl "Mulholland Drive". První vážný problém nastal, když Lynch prosazoval dvou a půl hodinový pilotní díl, ABC však trvala na čtyřiceti pěti minutách. Nakonec byl Lynch přinucen pilotní díl sestříhat na osmdesát osm minut. Lynch prohlásil o ABC, že chtějí, aby se věci pohybovali rychle, jako vodní lyžování. "Když jedete rychle, zůstáváte na povrchu a nikdy se nedostanete pod povrch", řekl. Krantz doufal, že aspoň tuto kratší verzi ABC odsouhlasí.

V květnu pořádaly všechny filmové společnosti drahé prezentace svých hlavních pořadů pro reklamní společnosti v New Yorku. Prezentace ABC byla určena na 18. května. Místo "Mulholland Drive" si však vybrali pro svou prezentaci seriál "Wasteland", určený pro mladší diváky.

Po prezentaci jsem našel Steve Taa a ptal jsem se ho, co se stalo s "Mulholland Drive". Vypadal vystrašeně. "No", odpověděl, "musí se to ještě trochu předělat." Takže by to mohlo být později v sezóně? "Jistě, ano, možná." A otočil se na druhou stranu.

Tao telefonoval Tony Krantzovi už pět dnů dříve. Krantz už slyšel o tom, že ABC si nechce vyzvednout ani pilotní díl, ale stále doufal, že si společnost vybere seriál později, tak jako "Twin Peaks". Tao mu řekl: "Neprojde to, je mi líto."

Krantz okamžitě volal Lynchovi: "Nechtějí to. Ani na podzim, ani na jaro".

"Aha", odvětil Lynch.

Později jsem se dozvěděl od Krantze: "Myslím si, že David byl překvapený. Je umělec. A když vám někdo řekne, že věc, kterou milujete, se nám nelíbí, neceníme si vašeho vnitřního života - to je velmi osobní."

Když se filmaři a herci dozvěděli o prohře, byli velmi pobouření. Justin Theroux odmítl svou účast ve filmu "Wasteland", aby mohl natáčet s Lynchem "Mulholland Drive". Stále si však myslí, že si vybral dobře, protože se dozvěděl, jak se vybírají televizní pořady a seriály. "Chci říci, že lidé v ABC jsou hrozní, strašní, odporní lidé, kteří vás obletují, když si myslí, že z vás může být hvězda a potom vás odhodí jako horký brambor, když se rozhodnou, že nebudete", řekl. Ve skutečnosti jsou to však hrozně vystrašení lidé, kteří si chtějí udržet svou práci tím, že dávají divákům to, co chtějí. Ve střední části Ameriky jsou diváci testováni televizní společností - vidím ty lidi, jak tráví svůj čas v McDonaldu, ohnuti nad hracími automaty. Přivedou je do místnosti v obchodním centru, aby se dívali na Davida Lynche a otočili knoflíky, pokud se jim to bude líbit. Knoflíky jsou všechny vypnuty. Na tom základě ABC předpokládá, že Amerika chce "Wasteland" a ne "Mulholland Drive", což znamená, že předpokládají, že Amerika je "stupidní". Smutnou věcí je, že mají asi pravdu. O několik týdnů později jsem navštívil Lynche u něho doma, v jeho dílně. Ptal jsem se ho, jak se cítil po tom odmítnutí. Dal si ukazováček před pusu a zůstal tak po dvě minuty, v melancholickém stavu. Potom si pomocí interkomu objednal kávu, sedl si a půl minuty přemýšlel. Nakonec řekl: "V určitém bodě si uvědomíš, že pracuješ s nesprávnými lidmi. Jejich myšlenkový proces je mi velmi cizí. Mají rádi rychlé tempo a lineární vyprávění, ale ty chceš být tvořivý a odlišný. Myslím si o nich, že to jsou pravděpodobně mimozemšťané zde na Zemi a že pracují pro televizi."

ABC plánuje vysílání "Mulholland Drive" ke konci sezóny jako dvouhodinový film, jenž uvede zápletku do akce a potom se náhle přeruší. Lynch se toho hrozí. "Vysílat tak zpackanou verzi... to je jako nehoda", říká. Někdo se rád dívá na smutnou, tragickou automobilovou nehodu, a to je to, co uvidí na ABC. Doufám, že se nikdo nebude dívat."

Ptal jsem se ho, zda si myslí, že by pilotní díl "Twin Peaks" byl dneska vybrán. "Velmi o tom pochybuju", odpověděl.

Co kdyby se Tony Krantz objevil za pár let, a navrhoval by, že udělají další TV seriál?

Lynch se pousmál: "Musel by mít na sobě nějakou ochrannou výstroj." Popotáhl z cigarety. "Už o televizi nemluvíme".

přeložila Jana Schon

původní článek se nachází zde: http://www.lynchnet.com/mdrive/newyorker.html