Vincent Ostria

1965

David Lynch přichází v 19 letech do Philadelphie a vstupuje do Pensylvania Academy of Fine Arts, kde dva roky studuje malířství a později navštěvuje kurzy v Corcoran School of Art ve Washingtonu a v Boston Museum School. V této době začíná točit mechanicky animované filmy.

1966

Natáčí svůj první film za 200 dolarů - Six Figures - minutovou animovanou smyčku: šest zvracejících osob, jejichž hlavy vzápětí vzplanou. Vše je promítáno na plátno ve tvaru hlavy a provázeno zvukem sirény.

1967

Druhý krátkometrážní film - The Alphabet - směs animovaných a reálných záběrů zobrazuje ve čtyřech minutách spor mladé ženy s písmeny abecedy.

1968

Lynch žije se svojí ženou Peggy, herečkou z The Alphabet, v jedné z nejhorších čtvrtí ve Philadelphii. Do této složité situace se narodí dcera Jennifer /budoucí režisérka filmu Boxing Helena/. Lynch později nazývá Eraserhead "opravdovou Philadelphia Story", čímž naráží na film Georgea Cukora z roku 1940.

1969

Po předvedení filmu The Alphabet obdrží 7200 dolarů od American Film Institute /AFI/, které mu umožní natočit ve vlastní produkci 30-minutový film na 16mm materiálu - The Grandmother. Film je sice zvukový, ale neobsahuje dialogy a spojuje animaci a skutečné osoby. Jde o příběh malého chlapce, který se setkává s neporozuměním a pečlivým opatrováním vypěstuje ze semínka v půdě dobrosrdečnou babičku... První přiblížení k fantazijnímu vidění světa.

1970

S celou svou rodinou opouští Philadelphii, aby mohl navštěvovat kursy na Center for Advanced Film Studies při AFI v Beverly Hills v Kalifonii. Celý rok pracuje na scénáři filmu Gardenback, který však nikdy nenatočí, neboť není na školu přijat. Začíná psát Eraserhead. První idea, jenž ho napadá a která se stane základem pro celý film, vypadá přibližně takto: továrna, kde se na výrobu gum do tužek používají lidské mozky. Vzniká příběh Henryho Spencera, který žije sám v jednom pokoji domu na zchátralém předměstí. Jednoho dne dostává vzkaz od své přítelkyně Mary, kterou už delší dobu neviděl. Mary má dítě a její rodiče si přejí, aby se vdala. Ona se však nastěhuje i s dítětem k Henrymu. Z dítěte se stává monstrózní mutant, jehož hlava se podobá té, již má zárodek staženého zvířete. Když už Mary nemůže dál snášet povyk dítěte, které onemocní, odchází a nechává ho na starost Henrymu. Ten se o ně stará. Přitom ho stále obtěžuje jedna vidina: podivná žena, která žije v paralelním prostoru za radiátorem v jeho bytě. Henry nakonec dítě zabije, ale tím se jeho svět rozpadne, jeho hlava se oddělí od těla a malý chlapec ji prodává v továrně na tužky. Henry "dostihuje" Radiátorovou dámu v nebi. To je tedy příběh Eraserhead, který ale zároveň obsahuje velký počet abstraktních vidin, jež s příběhem přímo nesouvisejí.

1972

Začátkem roku získává Lynch dotaci 10 000 dolarů od AFI a začíná přípravné práce na Eraserhead, který je sice plánován jako krátkometrážní film, ale brzy se jeho metráž rozroste na celovečerní délku. Film se má natáčet na 35mm materiál a to černobíle, což vyžaduje jednak estetika spojená s potřebou ireálnosti, ale také omezené prostředky. Film se bude natáčet v Los Angeles, jen několik kroků od Hollywoodu. Málo známá věc: Lynch měl možnost natočit celý Eraserhead v Římě pod supervizí Roberta Rosselliniho v rámci výměnného programu mezi AFI a Centro Sperimentale.

David Lynch a jeho skupina nejdříve investovali do prostoru na pozemku AFI v Beverly Hills. V bývalém miliardářském paláci vytvořili ministudio, kde v noci natáčeli většinu záběrů tohoto filmu, který obsahuje exteriéry jen velmi vzácně. Za pomoci svého bratra Johna a zvukového inženýra Alana Spleta /který pracoval už na The Grandmother a stane se prvním "sound designérem" amerického filmu/, začíná Lynch stavět kulisy s co nejmenšími náklady - kulisa za 35 dolarů je již příliš drahá. V té době začíná pracovat na pověstném mutantovi Babym, z nějž je vidět pouze hlava neustále zabořená do polštáře a zbytek těla je omotán obinadly. Lynchovi se podařilo uchránit tajemství jeho vzniku. Někteří si myslí, že jde o zárodek hlavy telete či hříběte nebo rozčtvrceného zajíce. Kromě Alana Spleta, který vytvořil zvukový svět filmu - bohatství, jež je možné získat pouze v kině - jsou do štábu angažováni další členové: hlavní kameraman Herbert Cardwell, ředitelka produkce Doreen Smallová, asistentka Catherine Coulsonová /budoucí Dáma s polenem v Twin Peaks/ a také herci. Ti přicházejí z divadelního ateliéru Theatre West. Do role Henryho, muže s gumovou hlavou, Lynch angažoval Johna /alias Jacka/ Nance, který přišel rovněž z divadla a stane se jeho kultovním hercem - hraje ve všech jeho filmech kromě The Elephant Man. Nancův účes, dlouhé natupírované vlasy, se stane, podobně jako Baby, jedním z poznávacích znamení filmu.

29. května začalo natáčení rozplánované na šest týdnů. Ve skutečnosti se však počítalo téměř se třemi lety /nakonec natáčení trvá dva roky/. Technici neměli přesně určené funkce, přirozeně, stačí se podívat na jejich omezený počet. Můžeme skoro hovořit o rodinném prostředí. Navíc, natáčí se v noci, poněvadž místa pro natáčení jsou ve dne příliš hlučná, to zároveň dovoluje členům štábu přes den pracovat - Catherine Coulson je servírkou a Lynch příležitostně píše pro časopisy.

1973

Scénář se postupně vyvíjel. Lynch přidal určitý druh happy endu k apokalyptickému finále a připsal též postavu "Radiátorové dámy", kterou Henry potká na konci filmu.

Přesto, že téměř chybí prostředky /Henryho garderoba pochází od Armády spásy/, je každé etapě natáčení a zvláště zvuku věnována extrémní pozornost. Lynch a Splet staví do obrazů neviditelné skleněné stěny, které zjasňují kontaktně snímaný zvuk. Natáčení opouští Herb Cardwell z "finančních důvodů", i když jako jediný za štábu dostával opravdový plat. Na jeho místo nastupuje Fred Elmes, který bude s Lynchem pracovat na filmech Duně, Blue Velvet, Wild at Heart.

Délku natáčení lze zčásti vysvětlit složitostí osvětlení. Kvůli nedostatku prostředků je film osvětlován bodově, což vyžaduje velkou preciznost při práci s lampami. Ale peníze začínají opravdu chybět. AFI poskytuje jakousi malou finanční pomoc, ale ta stačí pouze na opatření trošky materiálu. Brzo však už nejsou peníze vůbec. AFI odmítne poskytnout další dotaci, neboť film je v jejich záznamech neustále veden jako krátkometrážní. Na jaře je natáčení přerušeno, ale členové štábu zůstávají v kontaktu. Lynch společně s Alanem Spletem sestříhávají část filmu /absurdně komickou scénu večeře u X/ a pokouší se zainteresovat na tomto projektu nějakého producenta. Jsou však považováni za blázny. Lynch jen stěží potlačuje svou netrpělivost a živí se různými drobnými pracemi. Fred Elmes pracuje jako ostřič na Killing of a Chinese Bookie a Opening Night Cassavetese, společně s Catherine Coulsonovou jako asistentkou.

1974

29. května začíná opět natáčení: AFI se rozhodla vzít na sebe břemeno výloh na zapůjčení materiálu a vyvolání filmu. Lynchovi se pak podařilo sehnat od rodičů a přátel další peníze. Členové štábu, kteří dosud dostávali symbolický plat, nedostávají už ani ten, ale... stávají se procentuelními podílníky na tržbě /velice dobrý tah, neboť film byl distribuován po celém světě/. Natáčení pokračovalo přerušovaně pouze ve čtyřech lidech: Lynch, Fred Elmes, Catherine Coulsonová a Jack Nance, který mezitím trochu pracuje na divadle. Právě v této době se natáčejí scény s "Radiátorovou dámou" - hraje ji Laura Nearová, zpěvačka, která nikdy nehrála ve filmu.

O něco později začínají představitelé odborů filmových pracovníků činit nátlak na AFI, aby tento film zakázala, neboť překračuje všechny profesní normy. Štáb je vyhoštěn z ateliérů AFI. Ale jelikož zbývá jen posledních třicet hodin natáčení na dokončení základu filmu, štáb natáčí tuto část třicet hodin až do úplného vyčerpání, dokud nejsou z ateliérů fakticky vystěhováni. Zbylé natočené záběry - určité speciální efekty a scény animované okénko po okénku - budou realizovány v bytě Freda Elmese.

1975

Alan Splet se vrací z dvouletého pobytu ve Skotsku a pouští se s Lynchem do zvukové ilustrace filmu. Až do jara příštího roku pak probíhá střih. Lynch se věnuje obrazové, Splet zvukové montáži.

1976

Začátkem roku, si Lynch a Splet berou dvakrát tolik práce, protože počítají s výběrem na festival v Cannes. Lynch odjíždí do New Yorku s pracovní kopií v obalu na golfové hole ze supermarketu, ale propásne lidi z canneského festivalu. Nakonec je film přijat na Filmex, festival v Los Angeles.

1977

19 března - světová premiéra Eraserhead na Filmexu. Odezva je uzemňující. Žádná reakce. Lidé jsou přibiti do svých sedadel. Kritika ve Variety, nejdůležitějším profesionálním americkém časopise, je nelítostná. Lynch se vzdává a zkracuje film o 20 minut /nyní má 1 hodinu 25 minut/. Soustředí se pouze na Henryho, eliminuje přídavné scény a hlavně tu dlouhou, zachycující vřavu před Henryho domem. Díky uvedení na Filmexu získává film okamžitě distributora v New Yorku. Je jím Ben Borenholtz, vynálezce koncepce filmu - kultu. Byl to právě on, kdo spustil úspěch okrajových filmů jako El Topo Jodorowského a Pink Flamingos Johna Waterse tím, že je uváděl pouze v jednom kině a to na exkluzivním představení o půlnoci.

Lynch se vrací do New Yorku během léta a dva měsíce s opravdovou posedlostí dohlíží na výrobu kopií. Po několika projekcích pro tisk bez větší odezvy je na podzim Eraserhead uveden v Cinema Village /pak i v kině Waverly/. Pověst filmu se pomalu začíná šířit mezi lidmi. Eraserhead se stává mýtem, který přesahuje hranice. Já jsem jej například viděl ve Waverly v New Yorku na podzim roku 1981 na základě doporučení jedné mé přítelkyně, která ho objevila v Paříži.

1978

Lynch předvádí Eraserhead slavnému Melu Brooksovi, který je mimojiné i producentem a zrovna hledá režiséra pro film The Elephant Man. Brooks je oslněn a stržen Eraserhead a okamžitě po Lynchovi chňapne a podepisuje s ním smlouvu. Zbytek už je notoricky známý...

1993

Nové uvedení fimu v USA. Americký tisk ho při této příležitosti opatřil nálepkou "Pozor, surrealistické dílo". Lynch se však nespokojuje s pouhým novým uvedením staré kopie, ale přepracovává zvuk /za spolupráce Alana Spleta, se kterým dlouho nespolupracoval/. Výsledek: posílení silného dopadu zvuku na diváka, ale také zvýraznění určitých malých nepřesností v synchronizaci některých akcí - zaznamenatelné pouze pro ty, kteří na filmu pracovali, či jej už několikrát viděli. I když používá Dolby stereo, nevyužil naštěstí Lynch žádnou z možností prostorového rozložení zvuku, kterou tato procedura nabízí. Zvuk je ve stereu, ale přesto je koncentrován v obraze, nikoli mimo něj.

Z časopisu Cahiers du cinéma, č. 482, červenec-srpen 1994 přeložila Jana Voplakalová.

Eraserhead v nové ozvučené podobě byl u nás uveden v roce 1995 na Karlovarském festivalu a na sklonku roku 1996 v Praze.

Cinepur č. 8/1997 s. 14-15