Režisér David Lynch není žádný hudební greenhorn. Jeho jméno je spojeno s éterickým hlasem Julee Cruisové, kterou coby producent na dvou albech stylizoval jako barového padlého anděla. To bylo na počátku desetiletí; když se nyní David Lynch k hudbě vrátil, zamířil k temnější poloze. Zpěvačka Jocelyn Montgomeryová na albu Lux Vivens uvádí chorální melodie Hildegardy von Bingenové, Lynch k nim pak zezadu porůznu straší. Nahrávka sice vychází z muzikantsky často unylého proudu new age, meditovat se tu ale většinou nedá moc dlouho. Lynch ze základní bažinaté mlhy doprovodu nechává vynořovat různé akcenty, mění nástroje, krajiny reálných zvuků občas znějí víc jako filmová scéna než píseň. Koncept balancuje právě na té hranici, kterou ještě snesou zastánci starých pořádků: nutno říci, že jindy bývá Lynch ironičtější a žánrově bezohlednější. Sám režisér tu hraje na kytary, zvony, gilotinu, stroj na vítr či vinné číše. Album dua Montgomeryová a Lynch je nahrávkou veskrze světskou, zároveň však inspirovanou a inspirativní. Její distributor PolyGram ji na zdejší trh uvádí bez sebemenší reklamy: přitom právě takováhle hra s dvěma vrstvami významů dokáže oslovit jak konzervativní publikum, tak příznivce alternativy.
David Lynch a Jocelyn Montgomeryová Lux Vivens,
Distribuce v ČR: PolyGram Universal.

Pavel Klusák (Lidové noviny 9.3.1999)