Hudba byla pro Lynche vždy tak důležitá jako scénář či vizuální stvárnění jeho filmů. Lynch byl také aktivní jako producent, spolupracuje se skladatelem Angelem Badalamentim, zpěvačkou Julee Cruise a rovněž se podílel na albu Jocelyn Montgomeryové.

David sedí v místnosti svého domu v Hollywood Hills, která je zároveň promítací místností a nahrávacím studiem, a kouří cigaretu. Spolu s ním je tam ještě John Neff a Pascal Nabet, jenž se stará o vydání alba. Lynch píše texty, hraje na kytary a různé bicí nástroje. Neff se stará o všechno ostatní, včetně zpěvu. Celá temná atmosféra se poněkud odlišuje od ostatních Lynchových muzikantských kousků.

"BlueBob vzniklo, protože mám rád stroje," svěřuje se Lynch. "Řekl jsem, 'Johne, chtěl bych hrát a znít jako stroj'." John Neff se s Lynchem seznámil v roce 1997, kdy, jako studiový odborník, si vzal na starost jeho domácí studio.

Brzy oba začali hudebně experimentovat a oficiálně spolu produkovali až album Jocelyn Montgomeryové, "Lux Viven". Podle Lynche tedy BlueBob začal jako pokus. "Jak by mělo vše přesně vypadat jsme nevěděli, dokud jsme neměli hotové čtyři skladby," říká.

Pokračovali v psaní a nahrávání až album dokončili. Nejprve bylo vydáno v Evropě a v tisku se mu dostalo dobrého hodnocení. Skupina, ještě s 5 dalšími muzikanty, poprvé a bohužel naposled, živě vystoupila 11. listopadu v Paříži. Lynch, jenž nemá s podobnými akcemi zkušenosti, byl vším nadšen. Ale trochu pochyboval o své roli. "John v tom umí chodit a měli jsme opravdu 'zabijáckou' kapelu," říká. "Já nejsem šoumen, jen jsem tam seděl jak idiot. Byla to muka."

Steve Hochman, Great Big Island, 15. prosinec 2002