2. listopadu 2003

Robert Hilferty

Od té doby co poprvé ve 13 letech uviděla film "The Elephant Man" (Sloní muž), 35 letá rakušanka Olga Neuwirthová se cítila spřízněná s filmovým tvůrcem Davidem Lynchem. "V jeho filmech se dostanete do víru bez toho aniž byste věděli o co vlastně jde," řekla nedávno v Benátkách kde právě žije. "Tohle byla vždy součást mého smýšlení."

Tato výzva "víření" - ne-li přímo labyrintu, což částečně vysvětluje její přestěhování se z Vídně do zmatečných Benátek před 10 lety - byla možná součástí jejího tvořivého procesu.

"Jak jinak můžete lidi zaujmout, než tak aby byli pořád ve střehu?" ptá se. "Dnes je velmi těžké zaujmout. Ale já nikdy nechtěla dělat hudbu příliš jasnou. Vždy tam musí být hádanka. Nikdy se tam neobjeví téma které můžete s jistotou opustit. Je to různý psychologický přístup a jeden nikdy jistě neví o co teď právě jde. To je proč jsem tak blízko Lynchovi."

A to je také důvod proč se paní Neuwirthová odvážila převést Lynchův záhadný film "Lost Highway" (Ztracená dálnice) na operní zpracování. Její "Lost Highway", která měla právě premiéru v Grazu, její domovině, bude uváděna 8. listopadu v Helmut List Hall.

Když se film v roce 1997 promítal, zmátl díváky i kritiky. Na první pohled vypadá jako dva filmy, surralisticky spletené do sebe.

První půlka se týká jazzového saxofonisty Freda Madisona (hrál ho Bill Pullman), který je sužován podezřením, že jeho žena Renee (Patrica Arquette) je mu nevěrná. Videokazety anonymně zanechané venku u jejich dveří se zdají být jakýmsi dohledem nad jejich domem. Potom náhle ukazují spící pár v ložnici. Na poslední je nahraný Fred jak zabíjí svou ženu, a je zadržen a uvězněn.

Druhá část filmu je o mladém mechanikovi Peterovi Daytonovi (Balthazar Getty), jenž je propuštěn z Fredovy cely - Fred se mezitím vypařil. Pete se zamiluje do blondýnky, Alice Wakefieldové, která je milenkou člověka, jenž natáčí pornofilmy, pana Eddyho. Když tato pletka vyvrcholí, Alice přemluví Peta aby s ní spáchal loupež, pak ho chladně odhodí. Pete se přemění zpět na Freda a zabije pana Eddyho. Film se pak zase vrátí ke svému začátku.

Jediné co Lynch prozradí o "Lost Highway" je slovní spojení "psychogenní fuga". Termín s hudebním podtextem, který znamená určitě odloučení, či překroucení reality, když osoba zapomene kdo vlastně je, vezme na sebe jinou identitu a vytvoří si někde jinde nový život. Během "fugy" - nebo přechodu z dřívějšího já tato amnesie vymaže minulý život.

Jinými slovy, Fred Madison spáchá strašlivý zločin a jeho mysl si nakonec zvolí tuto variantu: stane se jiným člověkem bez minulosti, Peterem Daytonem. Problém je ten, že on svým problémům opravdu neunikl. Ačkoli vzhledem se jeví jako někdo jiný, nakonec zase propadne stejné ženě (Renne a Alice je hrána stejnou herečkou Patricií Arquetteovou), která ho nakonec odmítne.

"Tohle je hrozná věc," říká Neuwirthová. "Stanete se vězněm svého těla a mysli. Nemůžete uniknout své podstatě, svému strachu, svému vnitřnímu životu."

Film "Lost Highway", jako "Vertigo" Alfreda Hitchcocka (které také obsahuje muže jenž dvakrát ztratí tu samou ženu), může být viděn jako variace na film noir Orpheova mýtu. V tomto případě Orpheus nevědomě zavraždí svojí Eurydiku ze žárlivosti, poté si vytvoří novou identitu aby s ní mohl začít znovu.

"Já si myslím, že Fred se stal Petem, protože chtěl mít lepší život, být mladší a více atraktivní této nedosažitelné ženě," říká Neuwirthová. "Tak se vydal do světa přeludů. Ale Alice je pouze obměněná Renee. Znovu musí zabít." V první části opery postavy své role mluví; ve druhé - té "přeludové" - je zpívají.

Paní Neuwirthová a její libretistka, Elfriede Jelinek, se drželi velmi blízko scénáře Davida Lynche a Barryho Gifforda. Opera je v angličtině. Paní Jelinek, také australanka, napsala román, který se stal předlohou filmu Michaela Hanekeho "The Piano Teacher" (Pianistka) a minulý rok získala německou nejvyšší literární cenu Heine Prize.

"Chápu 'Lost Highway' jako jedno z klíčových děl v historii filmu," říká Jelinek. "Když jsem ten film viděla poprvé, jako by můj mozek začal pracovat trochu jinak, zapůsobil na mě. Je velmi těžké předělat umělecké dílo jako je tohle do jiného žánru. Ale muzikální divadlo to svede, protože, stejně jako film, je to další cesta hraní si s během času."

Neuwirthová, která se jednou zmínila že chtěla být režisérkou, se velmi zajímá o možnosti manipulace s časem v hudbě. "V tom filmu jsou také různá opakování jako v hudbě," říká, "je to pro skladatele zajímavé i tak přemýšlet. Takže struktury, které se objeví v první části, se vrátí v té druhé, ale v jiném kontextu."

Jako v její první velké, temně komediální opeře, "Bählamms Fest", je hudební doprovod, který je zde prezentován v takové šíři, že nemůžete jednotlivé části oddělit od sebe. Elektronická hudba hraje základní roli, Neuwirthová k ní také připojila staré popové písně a kousky barokní hudby.

Výsledek je záhadný a trvale se měnící z jednoho stylu do druhého. Neuwirthová, jež navštěvovala Perre Boulezové hudební centrum v Paříži ví dobře jak vymodelovat svou hudbu.

"Ráda rychle měním hudební struktury, jinak se začnu nudit," říká. "Chci oživit ztuhlé mozky. Hraju různé druhy hudby. Je to jako kaleidoskop." Především se ale snaží vyvolat snovou a zmatenou realitu Lynchových filmů.

Constance Haumanová, rozkošná americká sopránistka, jež hraje Renee a Alici říká: "Vážím si Olgy. Vnáší světlo na jeden z nejvíce mysteriózních filmu Davida Lynche. Vytvořila nové médium. Není to opravdová opera, a není to skutečný muzikál. Je to jedinečná kategoie sama pro sebe. Zahrnuje několik různých stylů, které dnes mnoho skladatelů nemá odvahu použít."

Jedna z nejvýraznějších odchylek od scénáře je, že Fred je trumpetista, a ne saxofonista. "Fred hraje na trubku, protože já na ni taky hraju," říká Neuwirthová. "Jeho příběh se stává mým, je mi blíž, moje ztracená dálnice."

Nic víc nám již k tomu neřekne.

převzato z www.nytimes.com
přložil Marek