Prairie Miller

Výstřednímu filmovému tvůrci Davidu Lynchovi, který své publikum obvykle uchvacuje a mate zároveň, se to opět podařilo s filmem Mulholland Drive. Film, jehož děj je situovaný do Los Angeles, zkoumá schizofrenní povahu tohoto města. Je to nejednoduchá směs nevinnosti a korupce, lásky a osamělosti, krásy a zkaženosti. Možná tyto protiklady odrážejí Lynchův vlastní život, kdy pracuje uvnitř hollywoodského filmového průmyslu a zároveň si od něj drží určitý odstup.

NYROCK: Vaši herci často říkají, že při natáčení vůbec netuší, o čem Vaše filmy vlastně jsou. Rád udržujete herce v takové nejistotě jako postavy svých filmů?

LYNCH:Takovou hru nehraji, ne. Ale důležité je, že herci mají vše, co potřebují k tomu, aby mohli pokračovat s postavou, kterou hrají. Je to stejné jako naše cesta životem. My nevíme vše, co je možné o světě vědět. Ale známe naši roli, i když jen do určité míry. Částečně je to způsob, jak celou věc chránit, a nenechat z ní nic uniknout. Někdy, když řeknete věci nahlas, část síly celá věc ztratí.

Je pro Vás důležité, aby publikum odcházelo spokojené s tím, že rozumí tomu, co právě vidělo?

Ano. Proces je takový - vstoupí postavy, začnou mluvit, vy cítíte náladu a vidíte věci. Vše se může zkombinovat a vytvořit příběh, který vás vzruší. Protože jsem člověk, a zůstanu-li věrný myšlenkám, které mne vzrušují, doufám, že ostatní zažijí stejné vzrušení. Krása toho je v tom, že mě baví zachycovat tyto nápady. Baví mne je přenášet a baví mne je sdílet s ostatními.

Předpokládáte, že po filmu vlastně nevíme, co se s postavami děje?

Myslím, že ano. Je to jako se životem, nakonec vypadá smysluplně, i když obsahuje mnoho okamžiků, kdy se zdá, že tomu tak není, nebo že některé jeho drobné části smysl nemají. Domívám se, že lidská mysl a intuice si vytváří vlastním, specifickým způsobem pocit z každé postavy, cítí, jaké ty postavy jsou. Nemůžete si pomoci. Jenže - najděte harmonii ve skutečném světě.

Jak vyvíjíte film, jako je Mulholland Drive, jenž je tak epizodický?

Když pracujete na hraném filmu, některé nápady dostanete jenom v úterý. Pak dostanete nápad o tři měsíce později, ale do příběhu se dostane před ony úterní. Ale na tom nezáleží. Záleží na tom, že jednoho dne je to celé hotové.

A jak se to tam vše dostalo je určeno tolika zvláštními věcmi, že to není sranda. Je to dar, když se to povede a máte z toho dobrý pocit. Tak je to se vším. Jako s obrazy - proběhne tolik zvláštních chodů, než malíř prohlásí, že je malba hotova.

Rád chodím do divadla, pozoruji otevírající se oponu a cítím zhasínající světla. A jít do světa, mít zkušenost a vědět tak málo, jak jen můžu. A myslím, že dlužíme publiku jejich vlastní zkušenost.

Mulholland Drive je dost záhadný příběh. Jste posedlý záhadami?

No, nemám rád záhady týkající se vlády, cizích zemí a podobné věci. Mám rád záhady bližší vašemu vlastnímu domu. Jako Hitchcockovo Okno do dvora - to je můj šálek kávy.

Jak důležitý je styl ve Vašem vyprávění?

Styl vychází z myšlenek. Zvuk, tempo a místa vycházejí z myšlenek. Postavy, všechno přichází s nápady. Nikdy nechoďte proti myšlenkám, zůstaňte v nich pravdiví. Vždy vám ukážou cestu, po které se vydat.

Jak můžete tak výstředně pracovat uprostřed Hollywoodu?

Nejsem uprostřed hollywoodského systému. Nikdy jsem nenatočil studiový snímek. Já v Hollywoodu žiju a miluji ho. Ale není to hollywoodský systém. Vždy se to mění. Překvapuje mne, že mám tolik štěstí a stále dělám filmy. Ale nejsem součástí systému.

Ale v MD vystupujete dost hlasitě proti hollywoodskému establishmentu. Poměrně silně je srovnáváte se zločinci a gangstery.

Jo, ale bylo by abdsurdní říci: natočím film o hollywoodském průmyslu. Vše vycházelo z nápadů. Příběh se trochu dotýká tohoto byznysu, ale je také o jiných věcech.

Co na Hollywoodu obdivujete, a je na tuto otázku vůbec jednoduché odpovědět?

Nezáleží na tom, zda je na tu otázku jednoduché odpovědět. Miluju světlo. Miluji tu atmosféru ve vzduchu, kterou občas zachytím ve starém Hollywoodu. A miluji tu atmosféru ve vzchuchu v L.A., z níž můžeme udělat cokoli. L.A. má tvořivou atmosféru. Nedusí mne to, ani nezatěžuje. Je to pocit svobody. A možná to pochází z toho světla. Já nevím, je to něco ve vzduchu.

Kam pak zapadá postava Justina Therouxe v MD, režiséra se svázanýma rukama a s životem, který ohrožuje jeho vlastní studio?

Můžete udělat cokoli, ale občas se dostaneme do situací, z nichž pak vběhneme rovnou do problémů. Jistě se můžete dostat do problémů, ale také se z nich můžete dostat ven. A mám pocit, že v tom městě zkrátka chcete něco vytvořit. Nevím, odkud to pramení.

Proč jste ve filmu zvolil malý coffee-shop místo jedné z těch naparujících-se restaurací tak typických pro L.A.?

To je krása života, že někdy můžete narazit na dobré jídlo v dobrém coffee-shopu.

V MD je pár nahých, sexem posedlých žen. Jak přistupujete k nahotě ve filmu?

Zatím vším je-neznásilňovat tu postavu. A držet se faktu, že alespoň jedna z těch dívek je silně zamilovaná. Takže klíč je udržovat ten správný pocit. Málo nahoty jej narušuje, příliš mnoho nahoty také. Takže vždy hledám rovnováhu, pomocí akce a reakce.

Co stojí za tou temnou náladou, kterou tak intenzivně pěstujete?

Není to tak, že děláte něco jenom proto, abyste něco dělali. Zůstáváte věrný myšlenkám. Každá scéna má nějakou náladu, tempo a jistý druh pocitu, který vám dávají myšlenky. Takže tomu zkoušíte zůstat věrný, všem prvkům, které to dohromady vytvářejí.

Jak těžké je smísit zlo s komičnem?

Ne, ne, v tom je ta krása. Když vám přijdou myšlenky nejen jednoho druhu, mnoho věcí pluje dohromady. Je to krásné, a hodně to připomíná skutečný život. Ráno se smějete, odpoledne pláčete, po večeři se stane něco divného. Tak to prostě je.

Co si myslíte o vlivu současné digitální revoluce na tvorbu filmů?

Je to stejné jako tužka a papír. Každý má tužku a papír, ale kolik skvělých věcí je napsáno? Jsou to nástroje, ale vy se musíte zaměřit na myšlenky, nápady a říci příběh. Je to vše o příběhu a o tom, jak je ten příběh vyprávěn.

Některé z těchto nových nástrojů otevírají světu nové příběhy. Ale já si nemyslím, že je už víme, jaké to jsou, protože zrovna teď jde o takový čas experimentování. Ale myslím, že nové příběhy se vynoří a spojí se s těmito novými nástroji.

Řekněte mi něco o velikém projektu, který vyvíjíte na internetu.

Pracuji na nějakých věcech pro mou internetovou stránku. Na této stránce již dělám dva roky. Budou to tři série exkluzivně pro internet. A se spoustou, spoustou experimentů. Obchod, hudba, místa, kde se ztratit. Mnoho věcí. Internet je svět, který tu dříve nebyl. A najednou tu je. A je obrovský, je nekonečný. A je pro každého.

Co se stalo s Vaší uměleckou krávou určenou pro newyorskou kraví přehlídku? Zasáhl proti Vám Giuliani?

Ne. Nevím, kde je ta kráva nyní. Byl jsem požádán, abych udělal krávu a byl jsem ujištěn, že mohu udělat jakoukoli krávu chci. Neflákal jsem se a udělal jsem krávu jakou jsem chtěl. Zřejmě je má kráva urazila. Řekli jí ne.

Hmm... tak kde ta kráva je?

Myslím, že moje kráva šla do Connecticutu, a do New Jersey. Směřovala spíš více k undergroundu. Nevím, kdo ji má teď.

přeložil Josef Beran