Stránka se načítá...

Rozhovor pro NYrock

Prairie Miller

David Lynch Výstřednímu filmovému tvůrci Davidu Lynchovi, který své publikum obvykle uchvacuje a mate zároveň, se to opět podařilo s filmem Mulholland Drive. Film, jehož děj je situovaný do Los Angeles, zkoumá schizofrenní povahu tohoto města. Je to nejednoduchá směs nevinnosti a korupce, lásky a osamělosti, krásy a zkaženosti. Možná tyto protiklady odrážejí Lynchův vlastní život, kdy pracuje uvnitř hollywoodského filmového průmyslu a zároveň si od něj drží určitý odstup.

NYROCK: Vaši herci často říkají, že při natáčení vůbec netuší, o čem Vaše filmy vlastně jsou. Rád udržujete herce v takové nejistotě jako postavy svých filmů?

LYNCH:Takovou hru nehraji, ne. Ale důležité je, že herci mají vše, co potřebují k tomu, aby mohli pokračovat s postavou, kterou hrají. Je to stejné jako naše cesta životem. My nevíme vše, co je možné o světě vědět. Ale známe naši roli, i když jen do určité míry. Částečně je to způsob, jak celou věc chránit, a nenechat z ní nic uniknout. Někdy, když řeknete věci nahlas, část síly celá věc ztratí.

Je pro Vás důležité, aby publikum odcházelo spokojené s tím, že rozumí tomu, co právě vidělo?

Ano. Proces je takový - vstoupí postavy, začnou mluvit, vy cítíte náladu a vidíte věci. Vše se může zkombinovat a vytvořit příběh, který vás vzruší. Protože jsem člověk, a zůstanu-li věrný myšlenkám, které mne vzrušují, doufám, že ostatní zažijí stejné vzrušení. Krása toho je v tom, že mě baví zachycovat tyto nápady. Baví mne je přenášet a baví mne je sdílet s ostatními.

Předpokládáte, že po filmu vlastně nevíme, co se s postavami děje?

Myslím, že ano. Je to jako se životem, nakonec vypadá smysluplně, i když obsahuje mnoho okamžiků, kdy se zdá, že tomu tak není, nebo že některé jeho drobné části smysl nemají. Domívám se, že lidská mysl a intuice si vytváří vlastním, specifickým způsobem pocit z každé postavy, cítí, jaké ty postavy jsou. Nemůžete si pomoci. Jenže - najděte harmonii ve skutečném světě.

Jak vyvíjíte film, jako je Mulholland Drive, jenž je tak epizodický?

Když pracujete na hraném filmu, některé nápady dostanete jenom v úterý. Pak dostanete nápad o tři měsíce později, ale do příběhu se dostane před ony úterní. Ale na tom nezáleží. Záleží na tom, že jednoho dne je to celé hotové.

A jak se to tam vše dostalo je určeno tolika zvláštními věcmi, že to není sranda. Je to dar, když se to povede a máte z toho dobrý pocit. Tak je to se vším. Jako s obrazy - proběhne tolik zvláštních chodů, než malíř prohlásí, že je malba hotova.

Rád chodím do divadla, pozoruji otevírající se oponu a cítím zhasínající světla. A jít do světa, mít zkušenost a vědět tak málo, jak jen můžu. A myslím, že dlužíme publiku jejich vlastní zkušenost.

Mulholland Drive je dost záhadný příběh. Jste posedlý záhadami?

No, nemám rád záhady týkající se vlády, cizích zemí a podobné věci. Mám rád záhady bližší vašemu vlastnímu domu. Jako Hitchcockovo Okno do dvora - to je můj šálek kávy.

Jak důležitý je styl ve Vašem vyprávění?

Styl vychází z myšlenek. Zvuk, tempo a místa vycházejí z myšlenek. Postavy, všechno přichází s nápady. Nikdy nechoďte proti myšlenkám, zůstaňte v nich pravdiví. Vždy vám ukážou cestu, po které se vydat.

Jak můžete tak výstředně pracovat uprostřed Hollywoodu?

Nejsem uprostřed hollywoodského systému. Nikdy jsem nenatočil studiový snímek. Já v Hollywoodu žiju a miluji ho. Ale není to hollywoodský systém. Vždy se to mění. Překvapuje mne, že mám tolik štěstí a stále dělám filmy. Ale nejsem součástí systému.

Ale v MD vystupujete dost hlasitě proti hollywoodskému establishmentu. Poměrně silně je srovnáváte se zločinci a gangstery.

Jo, ale bylo by abdsurdní říci: natočím film o hollywoodském průmyslu. Vše vycházelo z nápadů. Příběh se trochu dotýká tohoto byznysu, ale je také o jiných věcech.

Co na Hollywoodu obdivujete, a je na tuto otázku vůbec jednoduché odpovědět?

Nezáleží na tom, zda je na tu otázku jednoduché odpovědět. Miluju světlo. Miluji tu atmosféru ve vzduchu, kterou občas zachytím ve starém Hollywoodu. A miluji tu atmosféru ve vzchuchu v L.A., z níž můžeme udělat cokoli. L.A. má tvořivou atmosféru. Nedusí mne to, ani nezatěžuje. Je to pocit svobody. A možná to pochází z toho světla. Já nevím, je to něco ve vzduchu.

Kam pak zapadá postava Justina Therouxe v MD, režiséra se svázanýma rukama a s životem, který ohrožuje jeho vlastní studio?

Můžete udělat cokoli, ale občas se dostaneme do situací, z nichž pak vběhneme rovnou do problémů. Jistě se můžete dostat do problémů, ale také se z nich můžete dostat ven. A mám pocit, že v tom městě zkrátka chcete něco vytvořit. Nevím, odkud to pramení.

Proč jste ve filmu zvolil malý coffee-shop místo jedné z těch naparujících-se restaurací tak typických pro L.A.?

To je krása života, že někdy můžete narazit na dobré jídlo v dobrém coffee-shopu.

V MD je pár nahých, sexem posedlých žen. Jak přistupujete k nahotě ve filmu?

Zatím vším je-neznásilňovat tu postavu. A držet se faktu, že alespoň jedna z těch dívek je silně zamilovaná. Takže klíč je udržovat ten správný pocit. Málo nahoty jej narušuje, příliš mnoho nahoty také. Takže vždy hledám rovnováhu, pomocí akce a reakce.

Co stojí za tou temnou náladou, kterou tak intenzivně pěstujete?

Není to tak, že děláte něco jenom proto, abyste něco dělali. Zůstáváte věrný myšlenkám. Každá scéna má nějakou náladu, tempo a jistý druh pocitu, který vám dávají myšlenky. Takže tomu zkoušíte zůstat věrný, všem prvkům, které to dohromady vytvářejí.

Jak těžké je smísit zlo s komičnem?

Ne, ne, v tom je ta krása. Když vám přijdou myšlenky nejen jednoho druhu, mnoho věcí pluje dohromady. Je to krásné, a hodně to připomíná skutečný život. Ráno se smějete, odpoledne pláčete, po večeři se stane něco divného. Tak to prostě je.

Co si myslíte o vlivu současné digitální revoluce na tvorbu filmů?

Je to stejné jako tužka a papír. Každý má tužku a papír, ale kolik skvělých věcí je napsáno? Jsou to nástroje, ale vy se musíte zaměřit na myšlenky, nápady a říci příběh. Je to vše o příběhu a o tom, jak je ten příběh vyprávěn.

Některé z těchto nových nástrojů otevírají světu nové příběhy. Ale já si nemyslím, že je už víme, jaké to jsou, protože zrovna teď jde o takový čas experimentování. Ale myslím, že nové příběhy se vynoří a spojí se s těmito novými nástroji.

Řekněte mi něco o velikém projektu, který vyvíjíte na internetu.

Pracuji na nějakých věcech pro mou internetovou stránku. Na této stránce již dělám dva roky. Budou to tři série exkluzivně pro internet. A se spoustou, spoustou experimentů. Obchod, hudba, místa, kde se ztratit. Mnoho věcí. Internet je svět, který tu dříve nebyl. A najednou tu je. A je obrovský, je nekonečný. A je pro každého.

Co se stalo s Vaší uměleckou krávou určenou pro newyorskou kraví přehlídku? Zasáhl proti Vám Giuliani?

Ne. Nevím, kde je ta kráva nyní. Byl jsem požádán, abych udělal krávu a byl jsem ujištěn, že mohu udělat jakoukoli krávu chci. Neflákal jsem se a udělal jsem krávu jakou jsem chtěl. Zřejmě je má kráva urazila. Řekli jí ne.

Hmm... tak kde ta kráva je?

Myslím, že moje kráva šla do Connecticutu, a do New Jersey. Směřovala spíš více k undergroundu. Nevím, kdo ji má teď.

přeložil Josef Beran

Úvod
Novinky
David Lynch
Celovečerní filmy
Krátké filmy
Seriály
Hudba
Knihy
DVD
Ostatní tvorba
Rozhovory
Odkazy
 
Ankety
Guest Book
 
autor webu
Logo banner
http://lynch.euweb.cz/