Převážně sex, násilí a šílenství - David Lynch svými filmy maluje mystický obraz Spojených států. Své filmy Mazací Hlava (Eraserhead, 1976), Modrý Samet (Blue Velvet, 1986), Zběsilost v Srdci (Wild at Heart, 1990) a současný projekt Ztracená Dálnice (Lost Highway) vidí jako "cestopisy z pekla". Není snad jiného, takto kontroverzního režiséra. A těžko se najde někdo další, kdo natolik omladil americký film. Umění versus kýč? Lynch v tom nevidí protiklady. Nakonec je to právě on, kdo tak rád překračuje hranice: "Design a hudba, umění a architektura - to vše patří k sobě". Léta navrhoval nábytek. Tajně nyní vše odhaluje - v prvním rozhovoru, který poskytl magazínu zabývajícím se designem.

Jste mezinárodně proslulý jako filmový režisér, herec a tvůrce již legendárního televizního seriálu Twin Peaks. Ale Vaší vášní není pouze film. Skládáte hudbu s Angelem Badalamentim. Jste spisovatel. A malíř... Nedávno byly Vaše obrazy vystavovány v Paříži. A nyní zjišťujeme, že jste také určitý čas navrhoval nábytek. Co ještě máme od Vás očekávat?

Nemějte starosti, nechci vystupovat jako nějaký všestranný talent. To vůbec ne. Jen se nevyhnutelně zaplétám do různých věcí.

Začal jsem jako malíř. A jako mnoho malířů, i já jsem hledal nové výzvy. Protože není vůbec jednoduché vydělávat uměním peníze. Nakonec, jen při tvorbě plátna, obrazového rámu se dotknete mnoha nástrojů. A jedna věc vždy vede k dalším. Velmi brzo jsem již věci konstruoval.

Je to zvláštní náhled. Budujete si svůj vlastní svět. A - v mém případě - můj otec míval vždy v domě dílnu a učil mne, jak zacházet s nářadím, trávil jsem hodně času tvořením různých věcí, takže jsem s tím začal v mladém věku.

Takže design nábytku pro Vás není nic nového?

Správně. Vždy jsem se o to zajímal.

Existuje nějaký specifický prvek spojující veškerou Vaši tvorbu?

Tak, film spojuje mnoho prostředků. Malba, tvorba nábytku nebo práce s Angelem na hudbě je jako ulice jdoucí zpočátku svou vlastní cestou. Jistěže se můžete v těchto jednotlivých specifických věcech úplně ztratit. A když dostanete nápad na nějaký stůl nebo kus nábytku, je to dost uchvacující.

V dubnu budete představovat kolekci na světově nejvýznamější a nejznámější výstavě nábytku - Salone del Mobile v Miláně. Tento nábytek půjde do výroby. Plánujete novou kariéru jako návrhář?

Ano... mám spoustu nápadů.

A kdy jste s designem nábytku začal?

No, když jsem začal, vůbec jsem se nepovažoval za návrháře nábytku. Jen jsem prostě dostal nápad a udělal jsem něco. Na umělecké škole jsem začal vyrábět věci na základě svých vlastních návrhů. A pak tyto věci vycházely odsud. Ale nyní bych se rád spojil s firmou, která by mohla mé věci vyrábět. Když se někdo opravdu zajímá o vývoj, myšlenky začnou proudit a vy potřebujete ventil - a lidi, kteří by vás podporovali.

Takže jste vlastně s výrobou začal jako student v šedesátých letech?

Ano, správně. Během té dekády změny...

A co ty stoly na výstavě v Miláně? Jak jsou staré?

"Espresso Table" je pět let starý. Ostatní jsou mladšího data.

Lidé si často s Vašimi filmy spojují násilí, nějaké zvláštní touhy a noční můry. V této souvislosti se zdá k designu opravdu daleko.

To je možné, ale filmy, obrazy nábytek atd. se všechny zakládají na myšlenkách, na nápadech. Dostanete nápad. A jdete v tom. Nezapomínejte: já miluji stavbu. Stavba je stejně důležitá jako design, protože mnohokrát spadají v jedno.

Zkusil jste vůbec někdy svůj nábytek prodávat?

No, před lety jsem prodal můj první malý stolek do Skank Worldu na Beverly Drive. Skunk World je malý prostor typický designem a nábytkem z padesátých let. To místo miluji. Ale lidé tam zpravidla nechodí kupovat nový nábytek. Takže to nedopadlo. A od tehdy jsem se prodejem svého nábytku nezabýval. Do dneška, tak to je.

Chcete, aby byly Vaše návrhy vyráběny ve velkém?

To ne, nejdříve malé série, nikoli však limitované edice. Doufám, že tyto série půjdou na odbyt a výroba se zvýší.

Některé Vaše stoly jsou velmi malé. Vypadají jako jednoúčelové pro jednu zvláštní příležitost. Například Steel Block Table /Ocelový Balvan/ vypadá, jakoby se na něm byl prostor pouze pro jeden šálek či pár skleniček. Další stolek je pro jednu kávovou konvici a popelník. Jaké je tajemství těchto miniaturních stolků?

Na můj vkus je většina stolů příliš veliká a vysoká. Zmenšují velikost místnosti, zakusují se do prostoru a způsobují nepříznivou duchovní aktivitu.

Uvažoval jste nad tím, jak přijme veřejnost v Miláně Váš nábytek?

Ne, ani trochu. (směje se)

Z Vašich filmů je patrné, že Vás přitahuje dřevo. Vedle kanceláře máte i dokonale vybavenou truhlářskou dílnu. Na premiéře filmu Lost Highway tady v Los Angeles jste měl proslov, kde dřevo představovalo metaforu kvality obsahu filmů. Jak jste přišel na takovou asociaci?

Tak, dřevo je velmi zvláštní matariál a lidé od nepaměti poráželi stromy a pracovali se dřevem. Vetšina dřeva pojme hřebík, aniž by se rozštípla. Dřevo může být řezáno pilou, otesáváno dlátem a hoblováno. Má tuto krásnou povahu, je to něco, co se dotýká přímo vaší duše.

Není taková chvála dřeva a ručních řemesel dnes již trochu přežitá?

Vždy mne zajímaly průmyslové konstrukce a materiály. Umělá hmota má své místo a je to opravdu "cool" věc. Ale je to dva tři kroky vyňato z něčeho organického. Ale dřevo k vám mluví, můžete si k němu vytvořit vztah. Je to tak sympatický materiál, a tak uživatelsky příjemný - opravdu. Existuje tolik různých druhů dřeva - to je ohromující. Dřevo je víc než jen materiál.

Jakou roli hraje architektura ve Vašich filmech?

Architektura nebo prostor je všude kolem nás. Ale zachycování prostoru skutečně atraktivním způsobem je uměleckou formou dle vlastních pravidel. Ale existuje velmi málo lidí, kteří to dokáží. Obecně - většina domů a zejména moderní americký přístup více či méně ničí něco uvnitř. Postrádají design. Myslím, že odsávají štěstí a spokojenost od lidí, a na takovém místě se žije těžce.

Já vždy postupuji s nápady. Myšlenka červeného pokoje v Twin Peaks mi prostě vyskočila v hlavě. Podlaha má stejný vzor jako je v předsíni bytu Henryho Spencera v Eraserhead (Mazací Hlavě). Ten vzor se mi líbil.

Když jsem sledoval Sloního Muže, udeřila mne scéna, v níž zkonstruoval dokonalý model kostela. To Vy jste navrhl ten kostel?

Ne. Stewart Craig, production designer, jej udělal. Byl založen na viktoriánských kartonových soupravách, které se prodávaly u London Hospital.

Scénář k Lost Highway jste napsal společně s Barrym Giffordem. A řekl jste, že Lost Highway je "svět, v němž se čas nebezpečně vymyká kontrole". Jak se tato myšlenka promítá do designu ve snímku?

Film se mnou jedná; začíná na jednom místě a pohybuje se - dopředu či nazpět, nebo zůstane stát a promlouvá relativně. Ale čas pochoduje dál, natáčí čas zhuštěný nebo prodloužený různými způsoby. Jsou tam úryvky vytvořené časem uvnitř vědomí - jako hudba. Takže já bych řekl, že se to týká víc příběhu než součástek a designu.

Ve Vašem scénáři není ani zmínka o filmovém designu. Kdy dáváte obvykle tyto myšlenky na papír?

Nikdy. Když dostanete nápad, přijde s ním mnoho věcí. Většina věcí. A vytvoří podobu ve vašem vědomí a náladu, která přichází, světlo a mnoho dalších věcí si pamatujete a zůstanete jim věrní tak, jak jen dokážete. Když pak pracujete v určitém místě, možná jste si to představovali jinak, takže hledáte kolem nejbližší podobu.

Během Eraserhead jste bydleli v místnostech, ve kterých bylo natáčeno; Váš dům je součástí filmu Lost Highway. Proč preferujete soukromé prostory?

Pokud tolik milujete svět toho filmu, chcete být uprostřed dění. Takže je ohromné, když během natáčení stále žijete v těch prostorách a trávíte tam tolik času, kolik je jen možné. Tímto způsobem se ten svět více odhalí.

Pokud vím, Váš dům byl navržen Lloydem Wrightem, synem Franka Llyoda Wrighta.

Správně. Lloyd Wright navrhl dům, v němž žiji - Beverly Johnson House - v šedesátých letech. Syn Lloyda Wrighta, Eric Wright, dělal stavební dozor a o 25 let později tam navrhl domek s bazénem v duchu práce svého otce.

A věříte, že má Váš dům vliv na Vaši práci?

Wright je velký architekt. Ten dům má atmosféru čisté japonské architektury, ale zároveň americké modernosti - od každého trochu. Celý prostor je prostě příjemný, mám z něj dobrý pocit. Takže bydlení uvnitř ovlivňuje celý můj život. A pak - někdy zahlédnu věci, tvary nebo cosi uvnitř a co mne vede k nábytku či filmu.

Ve Vašem domě je vše důkladně zařízeno. Navrhl jste schránky, které zakrývají telefon nebo videosystém. Proč tato zařízení schováváte? Domníváte se, že jsou technologie nějak ohrožující?

Je to dvousečná zbraň. Technologie obecně mne neohrožuje. Ačkoli by mohla. Vše záleží na tom, jak je užívána. Pokud vede k zlepšení životního standardu, pak to je podle mého opravdu v pořádku.

Tak proč například schováváte video?

No, mohl bych schovat vše, abych místnosti udržoval tak prosté, jak to je jen možné. Máte elektroniku, která funguje, a je vyjádřením umění, ale ty krabice jsou opravdu nudné. Hodně promyšlené jsou čelní strany, ale už vůbec ne ty ostatní.

Právě proto jsou možná ty ostatní strany zajímavější. Nejsou navrhovány tak "vědomě" jako ony čelní strany.

Ale vždy jsou mnohem nudnější.

Říkáte, že Vaše nápady se často objevují ve formě denního snění. Je Beverly Johnson House domem Vašich snů?

Je to překrásné místo. Architektura je něco, o čem lze vždy přemýšlet. Design mi ovlivňuje život. Potřebuji příjemné, atraktivní prostory. Často se má mysl ubírá tímto směrem, ale já nejsem architekt. Ale opravdu oceňuji velké architekty, a to, jak skutečně velký návrh může odlišit osobu.

Které architekty obdivujete nejvíce?

Z Bauhausu, všechny studenty Bauhaus School a Pierra Chareaua, který udělal Skleněný dům v Paříži, Ludwiga Miese Van de Rohe, celou Wrightovu rodinu, Rudolpha Michaela Schindlera a Richarda Neutru. Mám moc rád pěkně navržené, drobné věci.

Snil jste někdy o nábytku?

Ano, mám denní sny o nábytku.

Myslíte, že duch tzv. "amerického snu" produkuje nějaký zvláštní typ nábytku?

Různé kultury produkují určité věci z toho či onoho důvodu. Ale skutečně velký design je uznáván všude.

Říkáte, že Vás ovlivnili Ray a Charles Eamesové. Co na jejich práci oceňujete nejvíce ?

Ten design. Miluji Raye a Cherlese Eamoesovi, ano.

Potkal jste se s nimi vůbec někdy?

Jednou jsem poobědval s Charlesem Eamesem, on přišel v roce 1970 nebo 71 na Americký filmový institut a zúčastnil se oběda se všemi studenty. Seděl jsem u jeho stolu. Byl to jeden z nejinteligentnějších - přitom s nohama na zemi - lidí, které jsem kdy potkal. Byl to prostě ryzí, takový spokojený člověk, jistým způsobem dětský, užívající si života. Typ člověka, kterého si okamžitě oblíbíte.

Vladimir Kagan, návrhář z New Yorku, je pro Vás také zdrojem inspirace.

Již je velmi starý, tak kolem 80. Byl dost slavný v 50. letech a jeho návrhy nyní se vrací do módy - stejně jako práce Charlotty Perriand, která pracovala společně s Le Corbusierem a Pierrem Jeannaretem. Znovu začínají být uznáváni. A po právu.

V Evropě jsou mimochodem Eamesové mnohem více obdivováni než v USA. Napadá Vás proč?

Protože Evropané oceňují znamenité věci.

Líbí se Vám německý design?

Ano. Je obvykle velmi čistý, řídký, důkladný a praktický. A to jsou přesně ty rysy, které mám rád.

Jinými slovy, máte rád technické aspekty německého designu?

Ne, v mnoha případech vzhled a materiály. Němci jsou známí velmi dobrou řemeslnou dovedností a tak, když je věc postavena, víte, že bude fungovat. To je jisté.

Již řadu let spolupracujete s Patricií Norrisovou. Navrhuje Vaši produkci. Ovlivňuje Vaši vlastní návrhářskou práci?

Je production designer a odpovídá za návrhy kostýmů. Co se týče kostýmů, zřídkakdy jí k tomu něco říkám, ty věci prostě vycházejí přímo z ní. Ale když přijde na celkový design snímku... no, vždy hovoříme o všem. Snažím se ji naladit na věc, na kterou jsem naladěn já a tak ta věc plyne a my pak jen udržujeme neustálý dialog. Ale, design každého a všeho je důležitý, pokud má celý film držet pohromadě.

Jsou zahrnuti nějací další architekti či návrháři?

Ne, jen ona.

Jste schopen přistoupit na kompromis, když lokace či interiéry, jež jste si pro svůj film představoval, jednoduše nejsou k nalezení?

Ne. Kompromis není možný. Hledáte tak dlouho, než najdete místo, které bude pro ten příběh dobře fungovat. A to se týká i objektů. Mnoho míst je přemalováno nebo přestavěny, je přinesen nový nábytek. Nesmíte dělat kompromisy. Kompromisy film zabijí.

převzato z magazínu form
přeložil Josef Beran