Vojtěch Rynda

Nikdy jsem nesurfoval, ale tenhle film si o srovnání se surfováním přímo říká. Ponoříte se do něj, plavete v něm; chytnete vlnu; řítíte se na ní div vás to nesemele nebo nerozmlátí o skaliska; ztratíte ji; chytnete jinou; a spoustu času se jen tak plácáte kolem a po nějaké té vlně toužíte.

Mulholland Drive je Lynch od sklepa až po půdu, nad čímž někteří po podivuhodném zklidnění v podobě The Straight Story možná zaplesají. Jisté je, že všechno je na svém místě, ať už mluvím o sametových závěsech (tentokrát jsou rudé) nebo o Angelu Badalamentim v pozici hudebního skladatele (ano, nahrávalo se zase v Praze). První čtvrtina vám bude připadat jako ztělesněná manýra - všechny ty hluky a nájezdy kamerou do věcí a za roh - ale pak na to zapomenete. Na dvě a půl hodiny se toho v Mulholland Drive děje víc než dost, ale jsou to jen čím dál disparátnější kousky čehosi. A přitom všechno souvisí se vším. Jste zmatení? Brzy budete...

Hollywood. Rita, která ztratila paměť po bizarní autonehodě, se snaží znovu nalézt svou identitu. Pomáhá jí v tom Betty, usilující zde o kariéru herečky. Mladý a nadějný režisér se pere o svůj nový film s producenty a záhadnými "muži v pozadí". Restaurace, servírky a zadní trakty. Bungalovy. Noční život města a podivné kluby. "Bizarní", "záhadnými", "podivné" - sovy se vlastně nikdy nezdály být jiné než takové.

Pokud z něj chcete něco mít, u Mulholland Drive se pořádně nadřete: budete muset myslet, hledat, srovnávat a tápat. Chytat svoji vlnu. Od momentu, kdy ji chytnete, začne všechno dávat smysl podle ní, ale zároveň vám bude jasné, že kdybyste chytli jinou, mělo by všechno smysl taky a byl by naprosto odlišný. Konec stejně přijde přesně ve chvíli, kdy budete vyskakovat ze sedadla v očekávání rozuzlení: žádné nepřijde, protože přicházelo celou dobu, ostatně stejně jako vždycky u Lynche. Nabízím svoji vlnu, ale moře je veliké.

Lynch tu dotáhl své tažení od amerického maloměsta k metropoli do vítězného konce: ten film je o tom městě. O Hollywoodu, o jednom americkém mýtu, o továrně na sny, kde hranice mezi sny a realitou téměř neexistuje. Sny se tu zhmotňují v realitu, která zabíjí, jako v jedné z úvodních scén v restauraci Winkie's. Přijíždějí sem nadšené "wannabe" herečky a město je požírá. Zjevují se tu stereotypy z hollywoodských filmů: navzájem zaměnitelné naivní blondýny (kolik jich tu hraje: tři? čtyři? jedna?), černovlasé femme fatale, kovbojové. Blondýny se líbají s úchyly ze solárek a vampové ruinují životy všech. Naplňují se ta nejhorší klišé (manželky režisérů spí s čističi bazénů). Je to nesmrtelný svět mýtů, v němž týden mrtvé servírky ožívají a v němž se ty samé servírky stávají herečkami a naopak. Je tu plakát na Gildu, jeden z nejslavnějších hollywoodských filmů "starých dobrých časů", a pohled na brány studií jak z Wilderova Sunset Boulevardu. Všichni se tu znají se všemi a všechno řídí mocní producenti a podivná individua nad nimi (trpaslík, kovboj). A všechno je na playback (divadlo) a nic tu nemá vnitřek, natož obsah (modrá skříňka). Duší takového Hollywoodu potom musí být právě Rita: nemá paměť, nemá vlastní minulost, změní se v blondýnu (Lost Highway) a všechny zničí.

Mulholland Drive měl původně vzniknout jako pilotní díl k televiznímu seriálu pro síť ABC. Poté, co Lynch několikanásobně nedodržel stanovené podmínky, ABC materiál odmítla. Film byl dotažen do současného stavu jen díky penězům z Francie. Divíte se, že je Mulholland Drive o tom, o čem nakonec je?

Že má někdo názor, neznamená, že má pravdu. A že má někdo pravdu, neznamená, že má názor. Na filmy je lepší mít názor, protože pravda o nich málokdy existuje. Mulholland Drive je jeden z nejlepších filmů, co jsem za poslední roky viděl.

Silencio...

převzato z www.dokina.cz

Snímkem Mulholland Drive se kultovní režisér David Lynch vrací po "odbočce" Příběhu Alvina Straighta k vlastním tradičním postupům a tématům. Ve spletitém bizarním příběhu vychází z klasického filmu noir i z klišé hollywoodských titulů, po svém je však proměňuje v surrealistickou hříčku, v níž se smazávají hranice mezi filmovou skutečností a snem či noční můrou. Na jeho opus nelze vztahovat pravidla logiky; děj se vzpírá převyprávění a samozřejmě i jednoznačné interpretaci. - Atraktivní černovláska unikne vraždě, ale ztratí přitom paměť. Setká se s naivní blondýnkou Betty, před níž předstírá, že se jmenuje Rita. Společně začnou pátrat po její minulosti. Od okamžiku, kdy se z dívek stanou lesbické milenky, se vše ukáže mnohem složitější, než se zdá. Zdvojují se postavy a množí se záměny jmen. Ve hře se stále důsledněji uplatňují typické lynchovské figury (staroušci Irene a Dick, záhadný Kovboj, zpívající plačka) či rekvizity (modrá krabička aj.). Důležitou roli v kriminálním příběhu hraje též filmový režisér Adam... - Lynch se svými spolupracovníky natočil strhující podívanou, jež zaujme hitchcockovským budováním napětí, důmyslnou prací s tajemstvím, ironickou nadsázkou, spojenou s černým humorem, dráždivým erotismem i provokující snovostí. Významné je prostředí, v němž se příběh odehrává, tedy hollywoodské bulváry, domy a studia. Název je ostatně označením známé tamní ulice. - Film původně vznikl jako pilotní snímek pro seriál TV společnosti ABC. Ta jej však odmítla a Lynch dílo později přepracoval do verze pro kina. V úvodu se název objeví jen jako uliční ukazatel Mulholland Dr. - Zajímavostí je, že hudba Angela Badalamentiho (který si zahrál i postavu mafiánského bratra) se natáčela v Praze. Film získal řadu ocenění: 54. MFF v Cannes 2001: Cena za režii ex aequo (D. Lynch). Cena americké Národní filmové rady: Cena za vynikající herecký výkon (N. Wattsová). Cena Kruhu newyorských filmových kritiků: nejlepší film. Cena Asociace losangeleských filmových kritiků: nejlepší režie (D. Lynch). Ceny americké Národní společnosti filmových kritiků: nejlepší film, nejlepší herečka (N. Wattsová).
(pramen:Filmový přehled)

převzato z programu kina Aero

Nový film amerického režiséra Davida Lynche Mulholland Drive bude mít v českých kinech premiéru ve čtvrtek 28. února. Snímek byl již oceněn za nejlepší režii na festivalu v Cannes, Sdružení amerických filmových kritiků v New Yorku jej vyhlásilo filmem roku 2001, získal čtyři nominace na Zlatý glóbus a Lynch byl nominován za režii na Oscara. Hlavní role ve filmu vytvořili Justin Theroux, Naomi Wattsová, Laura Elena Harringová, Dan Hedaya a Robert Foster.

Hlavní hrdinkou je začínající herečka Betty, která přijíždí do Hollywoodu plná nadějí, brzy však zjistí, že se pod nablýskanou fasádou města iluzí skrývá temné tajemství. Jeho součástí je osamělý režisér Adam a také k smrti vystrašená žena, jež ztratila paměť po noční autonehodě na nedalekém Mulholland Drive. Betty tak začíná pátrání po identitě své nové známé. Podobně jako v předchozích filmech tvoří i tentokrát základ pronikání do neprostupného nitra tajemství.

Na trhu se již objevil soundtrack z tohoto snímku, na němž se podílel Lynchův dvorní skladatel Angelo Badalamenti. Většinu skladeb podobně jako u předchozích Lynchový snímků nahrál studiový orchestr pražského nahrávacího studia Ve Smečkách, jenž je sestaven ze členů České filharmonie. Soundtrack například obsahuje skladby Willieho Dixona, Roye Orbisona nebo Joea Melsona.

převzato z www.dobrezpravy.cz