Leitmotivem nového filmu Davida Lynche je spící ženské tělo, což otevírá cestu k interpretaci následujícího dění jako snu. Snový princip ostatně u Lynche vždy převažoval nad "realisticky" rozvíjeným vyprávěním: podřizuje se mu už řazení surreálných obrazů v režisérově celovečerní prvotině MAZACÍ HLAVA (Eraserhead, 1978). Situace je však nyní mnohem komplikovanější, než byla třeba ve SLONÍM MUŽI (The Elephant Man, 1980) nebo v DUNĚ (Dune, 1984), kde jsme sledovali sny zjevně vložené do děje a poukazující ke konkrétní snící osobě. Už v MODRÉM SAMETU (Blue Velvet, 1986) lze celou "noční" část vnímat jako představu odvíjející se v Jeffreyho hlavě, což ovšem nájezd kamery do a posléze opět z hrdinova ucha implikuje až příliš okázale. Vše je sice téměř beze zbytku vysvětlitelné prostřednictvím psychoanalýzy, avšak onu tak zjevně snovou část obklopuje "realita" natolik cukrová, že bychom se měli střežit chápat ji jako jistotu jakýmkoli způsobem "snu" nadřazenou. (celý článek)