Ve filmu se dr. Treves stává náhodným svědkem, jak policie na zásah jednoho radního uzavře na tržišti přehlídku různých zrůd. Treves přemluví majitele Bytese, aby mu přenechal Sloního muže pro výzkum v nemocnici - samozřejmě za slušné odstupné. Lékař ubytuje svého pacienta nejprve tajně v podkrovní světničce. Je mu jasné, že zde jde o nejsilnější deformaci lidského jedince, s jakou se kdy medicína setkala. John Merrick již roky bídně přežíval pod útiskem bezohledného Bytese. Merrick není duševně zaostalý, jak se Treves zpočátku domníval, ba dokonce doufal. Umí mluvit, číst a psát a je to výrazná osobnost, kterou nezlomilo ani neustálé ponižování. Lékař se rozhodne, že nedovolí, aby Merrick znovu upadl do Bytesových rukou. Uvede ho ke svému představenému Carru Gommovi a dosáhne toho, aby jeho chráněnec dostal v nemocnici byt s neomezeným právem užívání. Mezitím se Londýnem rozšíří pověst o společensky přijatelné nestvůře a Merrick se stane hvězdou salonů. Svou návštěvou ho poctí dokonce slavná divadelní herečka Madge Kendalová. Jedné noci však k Merrickovi vtrhnou opilci, kterým noční vrátný v nemocnici za úplatek otevřel dveře, a vysmívají se mu. Treves najde druhého dne Merrickův byt prázdný a spustošený. Bytes vzal "Sloního muže" zpátky k sobě, odjel s ním na kontinent a znovu ho vystavuje na poutích. Když ho však Bytes jednoho dne zavře do opičí klece, ostatní zrůdy Merricka vysvobodí a ten se na smrt nemocný vrací zpátky do Londýna. Treves a paní Kendalová zorganizují na jeho počest divadelní představení. Merrick má z naivní kýčovité pantomimy (Kocour v botách) dětinskou radost. Brzy poté John Merrick zkrátí své utrpení tím, že si splní přání jednou jedinkrát se uložit ke spánku do postele jako normální lidé - a tak se udusí.

převzato z knihy David Lynch: Temné stránky duše